Milena z Mariánskych Lázní
Aktualizované: Článok bol pôvodne vydaný 8.X.2010 o 1147 a nahradený aktualizovanou verziou 25.IX.2012 o 332.
Milenka se narodila jako zdravé miminko, do půl roku věku neměla snad ani rýmu. Zda byl její imunitní systém už vrozeně oslabený nebo se třeba pomaleji vyvíjel, to už je dnes těžko zjistitelné. V prvních měsících tomu nic nenasvědčovalo. Takže začala být očkována podle běžného očkovacího kalendáře, v porodnici TBC, ve třech měsících první dávku záškrt, tetanus, dávivý kašel, haemophilus, žloutenka B a obrna.
Na první dvě dávky reakce nebyla kromě několikadenního bojkotu kojení, ovšem na třetí dávku měla Milenka prudkou horečnatou reakci. Horečka jí vyskočila, jakmile jsme přišli domů od lékaře. Nikdy dřív jsem neviděla tak bledé dítě. Ležela, ani se nepohnula, oči zavřené, naprosto bezvládná jako hadrová panenka. Dala jsem jí antipyretika a volala lékaři, doporučil pokračovat v podávání antipyretik, dělat zábaly. Trvalo to asi tři dny. Jenže od té doby jakoby Milenka ztratila obranyschopnost. Obvykle v odstupu několika týdnů ji trápila jedna viróza za druhou. Později se přidaly i bakteriální infekce a ATB. Kromě toho došlo k zastavení ve vývoji, v 6 měsících se malá plazila po bříšku, svižně se takto pohybovala po celé místnosti, po té reakci na očkování zůstala v tomto stádiu další 4 měsíce, do desátého měsíce nezačala lézt ani pořádně sedět, teprve po zahájení rehabilitace pomocí Vojtovy metody se stav zlepšil a postupně srovnal.
Na mou žádost nechal lékař udělat test imunity, vyšly snížené hodnoty buněčné TH1 složky imunity, ovšem lékař mi tvrdil, že podobné hodnoty má značné množství dětí v jejím věku. Tyto hodnoty prý nejsou ani kontraindikací pro očkování, tou jsou pouze závažné poruchy imunity. A tak lékař naočkoval Milenku Trivivakem, živou virovou vakcínou proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím (sk: osýpkam, príušniciam (mumpsu) a ružienke - pozn. red.).
Co následovalo, popíšu jen krátce. Po neurčitých příznacích choroby jako je nechutenství, nadměrná únava, spavost, rozladěnost, následovaly už značně závažné neurologické příznaky: nejistá chůze, špatná koordinace pohybů, šilhání (sk: škúlenie - pozn. red.), krutá bolest hlavičky s nauzeou až zvracením, neschopnost chodit, postavit se, sedět, postupně pak epileptické záchvaty, trvalý třes končetin, paralýza, epileptický status, bezvědomí, otok mozku a smrt. Je nepochopitelné, že i po objevení těch závažnějších neurologických příznaků jsme ač pod lékařským dohledem zůstali ještě 14 dní doma bez léčby s probíhající encefalitidou, která samozřejmě ovšem nebyla lékařem rozpoznána. Důvodem nerozpoznání byl pravděpodobně velmi subakutní průběh zcela bez teplot. Podle mého názoru očkování tak zatížilo oslabený imunitní systém, že ten nebyl schopen na hrozící nebezpečí vůbec adekvátním způsobem reagovat.
Konečná diagnóza byla virová meningoencefalitida (zánět mozku a mozkových blan), možná herpetického původu, ale přímo DNA herpesviru nalezena nebyla ani v jednom z mnoha odběrů likvoru, ani při pitvě, takže je tu ještě možnost postvakcinační encefalitidy. V případě herpetické encefalitidy je velmi pravděpodobné, že jejímu vzniku muselo předcházet vážné selhání imunity. Takže mě přirozeně napadá otázka, co to selhání imunity způsobilo a v případě Milenky to bylo velmi pravděpodobně očkování. Při testech, které se dělaly už v době její nemoci v nemocnici, byla zjištěna už velmi závažná porucha buněčné imunity, zatímco, jak jsem se už zmiňovala, před očkováním jen velmi mírná.
Na závěr doplním, že lékaři v nemocnicích původně souvislost s očkováním připouštěli, dokonce v době, kdy Milenka ještě žila, mě na ni upozornili, ovšem po její smrti se souvislostí s očkováním nikdo nechtěl zabývat. Na mojí přímou otázku mi odpověděli, že souvislost se nedá vyloučit, ale očkování je velmi důležité a prostě to jen byla smůla, a tak nikdo z lékařů od našeho pediatra, který očkoval, přes všechny ty lékaře, kteří ji léčili a měli tu informaci, že byla před tím očkovaná, nenahlásil na SÚKL podezření na nežádoucí účinek. To jsem musela udělat až po letech já sama a skutečně mi od nich bylo s údivem potvrzeno, že nikdo nic nehlásil. Zřejmě encefalitida s následkem smrti není dost závažná záležitost, aby to hlásili. Nedělám si potom iluze, že by snad hlásili ty méně závažné. Náš pediatr nejen nic nehlásil, ale nedokázal si ani uvědomit, že potíže, které malá má a které byly vyvolány probíhající encefalitidou, mohou souviset s předchozím očkováním, nechal malé rentgenovat nohu, protože nebyla schopná se postavit a zvracení prohlašoval nejspíš za střevní chřipku. Také nás nechal bez léčby další dva týdny doma, protože si možnost vzniku encefalitidy po očkování prostě nepřipustil. Je to lékař s více než 30letou praxí. Sám mi před očkováním říkal, že nikdy za celou svou praxi nezažil, že by dítě mělo nějaký závažnější následek po očkování. Vzhledem k tomu, že nenahlásil ani tu encefalitidu, je jasné, že následek nezažil, protože si problém vzniklý po očkování nikdy s očkováním nespojil.
