Ad: Institute of Medicine pripúšťa, že očkovanie spôsobuje osýpky, kŕče, anafylaxiu a ďalšie zdravotné problémy

15.09.2011 13:55

MUDr. Ludmila Eleková

 

       Článek Mika Adamse názorně popisuje a vysvětluje pozadí zprávy IOM a vazby jeho členů na různé zájmové skupiny.

       Chci se zaměřit na jiné věci. Celou zprávu IOM jsem si stáhla a přečetla. V úvodu uvádějí staré známé lži, cituji:

„Vakcíny jsou uznávány širokou veřejností jako jeden z největších úspěchů veřejného zdravotnictví v minulém století, signifikantně omezily výskyt a úmrtnost na různé bakteriální a virové nemoci. Nemoci, které kdysi způsobovaly mnoho epidemií, které byly běžnou příčinou ztráty zdraví a života, se nyní vyskytují jen vzácně, protože jejich výskytu bylo zabráněno očkováním. Ale vakcíny samotné mohou ve vzácných případech způsobit nemoc. Zřídkavá možnost poškození začne být považována za významnou v situaci, kdy se lidé již těchto nemocí neobávají. V tomto ohledu se vakcíny mohly stát v očích veřejnosti obětí svého úspěchu.“

       To je velmi zajímavý odstavec, zejména tato tvrzení:

  • Vakcíny signifikantně snížily výskyt nemocí
  • Nemoci, způsobující epidemie, nejsou, protože je vymýtilo očkování
  • Vakcíny vzácně způsobí nemoc nebo poškození
  • Vakcíny se staly obětí svého úspěchu.
     

       To jsou zásadně nepravdivá tvrzení. Vakcíny nesnížily signifikantně výskyt nemocí, pokud ovšem za signifikantní nepovažujeme maximálně několik procent. Nemoci signifikantně vymýtilo zlepšení životních podmínek a hygieny, odstranění kurdějí, zkrácení pracovní doby, kanalizace apod. Tato opatření a změny měly na rozdíl od vakcín vliv na všechny nemoci. Vakcíny mohly mít nějaký vliv pouze na tyto nemoci: pravé neštovice, záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna. Protože proti ničemu jinému se až do sedmdesátých let minulého století plošně neočkovalo. Kdyby byly nemoci vymýceny jen díky vakcínám, pak by nás musely dále sužovat nemoci, proti kterým se neočkuje, to dá zdravý rozum a jednoduchá logika. A pokud fungovala výživa a hygiena na mor, tak musela fungovat i na záškrt.

       Vakcíny způsobují nemoci nebo poškození rozhodně častěji než vzácně. Problém je ovšem v definici. Konvenční medicína má jen omezené prostředky, jak způsob a rámec myšlení, tzv. paradigma, tak i možnosti vyšetřování a diagnostiky. Proto její záběr hledání a nalézání nežádoucích účinků je zásadně užší než u odborníků CAM (komplementární a alternativní medicíny). Omezení uvádí i sama komise, viz níže.

       Vakcíny se nestaly obětí svého úspěchu. Tím autoři mysleli, že vymýtily nemoci, lidi se nemocí nebojí a naopak začínají vynikat nežádoucí účinky vakcín. Vakcíny se staly obětí své nedokonalosti. Byly vyvíjeny v dobách, kdy se o imunitě (zejména miminek) moc nevědělo, vycházelo se pravděpodobně z mylné představy o mechanismu účinku, ale hlavně se nedělaly pořádné a důkladné studie jejich adjuvans. Byla přidána rtuť, formaldehyd, hliník, polysorbát, glutamát atd., aniž se testoval jejich vlic na vyvíjející se lidský organismus.

       Dalším hřebíkem do rakve vakcín byla a je samotná očkovací praxe: medicína není schopna (až na výjimky) předem vytipovat rizikové děti i dospělé, první očkování se aplikují automaticky, bez výběru a teprve v případě vzniklého poškození se někdy někdo zamyslí a očkování zastaví. Většina dětí je ale očkována dále, přestože jejich zhoršující se stav měl vyvolat alarm. Lékaři trpí slepotou, věří, že vakcíny jsou nutné, že děti chrání a nejsou až na výjimky schopni začít přemýšlet o tom, jestli jim náhodou v podstatně vyšším procentu neškodí. Typicky to je vidět na úvaze např. alergologů a imunologů. Nedávno u mě byla na kontrole maminka s miminkem, které má od prvních týdnů života ekzém. Opravdu ošklivý, generalizovaný, mokvavý. Pediatrička neočkovala, protože opravdu nebylo kam. Dítě bylo v červnu vyšetřeno na alergologii, v laboratoři zjistili výrazné změny ve smyslu zánětu (zvýšené leukocyty například) a mnoho potravinových a jiných alergií. Přesto v závěru alergologička napsala, že nedoporučuje odkládat očkování proti černému kašli, ale že by byla vhodná tetravakcína (Infanrix Hib) ne hexavakcína. Tento přístup ilustruje velmi názorně způsob myšlení lékařů: strach z pertuse a neznalost mechanismu vakcín, zejména hliníku, který přímo vyvolává alergie. Chtít očkovat takovéto dítě je skutečně ignorantsví. Je prakticky jisté, že by jakákoli vakcína s hliníkem podstatně zhoršila jeho stav, při mizivém riziku pertuse.

       Spolu s neschopností medicíny rozeznat všechny vedlejší účinky a neochotou je uznávat a odškodňovat to vedlo ke snižující se důvěře v očkování a volání veřejnosti po bezpečnějším způsobu prevence nemocí. Klesající důvěra ale nevede k podpoře nezávislého výzkumu a bezpečnějším způsobům očkování, ale k mlžení, držení pozic a v některých zemích k přitvrzení zákonů a sankcí.

       Uvádím to, abyste viděli, jak bylo ovlivněno uvažování a práce členů IOM, kteří prováděli vyhodnocování studií. Kvalita a možnost využití studií je kapitolou sama o sobě, uvedu níže některé případy. Závěry komise se proto zcela nabízejí a je spíše s podivem, že se jim u některých stavů podařilo prokázat souvislost. Mnoho studií totiž bylo natolik nekvalitních, že se nedaly použít ve vyhodnocení. Je to tragické, protože právě podobné studie se často považují za písmo svaté a je na ně odkazováno při zavádění nových léků a vakcín. Je zajímavé, že jsou ochotně přijímány a citovány studie dokladující výhody nějaké vakcíny, ale studie sledující její nežádoucí účinky jsou velmi často odmítnuty jako nedostatečné. Velmi by mě zajímalo, kolik studií ve prospěch vakcín by prošlo stejným sítem, jaké použil IOM na vyhodnocování nežádoucích účinků, kdyby si dal práci a stejně prozkoumal obdobný počet studií ve prospěch vakcín.

       O vyhodnocování 12 tisíc studií zpráva IOM uvádí:

„V tomto procesu jsme se naučili určité lekce, které mohou mít cenu pro budoucí úsilí ve vyhodnocování bezpečnosti vakcín. Jednou lekcí je, že určitá témata nemohou být vyřešena s epidemiologickými daty dostupnými v současnosti“

       Takže přímo říkají, že toho spoustu nevědí. Pokračují takto:

„Některé nežádoucí účinky způsobené očkováním jsou také způsobovány přirozenou infekcí. Tyto účinky často nemohou být detekovány epidemiologickými metodami, pro které je typické, že nedokáží rozlišit mezi nežádoucími účinky způsobenými vakcínou a poklesem nežádoucích účinků v důsledku snížení výskytu přirozené infekce. Navíc dokonce ani velmi velké epidemiologické studie nemusejí detekovat nebo vyloučit vzácné nežádoucí události. Může být zapotřebí analýzy podskupin nebo více zaměřených epidemiologických studií, přes dosud neúplné znalosti o biologických mechanismech poškození očkováním.“

       Takže otevřeně říkají, že epidemiologické studie se nehodí ke zjištění výskytu nežádoucích účinků přednostně postihující určité podskupiny pacientů. Mějte to na paměti, až budete někde číst, že nějaká taková studie vyloučila souvislost. Obecně se tyto studie nehodí ke zjišťování nebo vylučování kauzální souvislosti. Mimochodem, jednu profláknutou, hojně kritizovanou studii o autismu – Madsenovu – tato komise hodnotila, kupodivu ji nevyloučila a také na jejím základě vyslovila své zamítavé stanovisko.

       Také říkají, že neznají přesný mechanismus poškození zdraví očkováním. Tak jak pak můžou vůbec něco posuzovat? Jak mohou vůbec zamítnout nějakou reakci jako náhodnou, když to nevědí?

       Další zajímavá pasáž:

„Zkoumání mechanistických důkazů k vyhodnocení kauzality je také obtížné. Důkaz může být relativně přímý, například nález vakcinačního viru v mozkomíšní tekutině pacienta s meningitidou, která se rozvinula během několika týdnů po očkování. Údajné nežádoucí účinky, které se zdají být způsobeny reakcí imunitního systému, což mnoho z nich je, jsou ještě větším problémem, protože této části biologie úplně nerozumíme.“

       Krásné: nerozumíme biologii imunitního systému. Přesto nařizujeme očkovat každého novorozence, každého kojence, mnohonásobně, přestože netušíme, co se v jeho těle děje. Nežádoucí účinky vzniklé jako patologická reakce imunitního systému jsou nazvány „údajnými“.

„Ačkoli komise sdílí optimismus, že v budoucnu bude více známo a učiněno ohledně bezpečnosti vakcín, omezení v současnosti dostupných dat z recenzovaných studií znamená, že často nemáme dostatečné vědecké informace, abychom mohli dojít k závěru, jestli konkrétní vakcína způsobila specifický vzácný nežádoucí účinek. Byla-li data nedostatečná k tomu, abychom došli k vědecky obhajitelnému závěru ohledně příčinné souvislosti, komise se rozhodla neuvádět, jakým směrem byly důkazy nakloněny, protože by takové indicie mohly narušit náš analytický rámec. Nedostatečná data k akceptaci nebo zamítnutí kauzality znamenají prostě – nedostatečná.“

       Otevřeně připouštějí obrovskou míru neznalosti. Přestože zkoumali více než 12 tisíc studií, většina těchto studií nebyla schopna poskytnout dostatečná data. S tímto vědomím čtěte jejich závěry.

       A zajímavý je i odstavec o americkém systému odškodnění, zavedeném zákonem National Childhood Vaccine Injury Act (NCVIA = Federální zákon o očkováním způsobeném poškození zdraví, P.L. 99-660) v roce 1986:

„Tento zákon měl za účel podpořit výzkum a vývoj vakcín (v originále je slovo „bolster“, což znamená také polštář, podušku, jako sloveso by se dalo použít vypolštářovat - pozn. překl.) federální koordinací vládního vakcinačního úsilí k zajištění úlevy výrobcům vakcín, kteří tehdy hlásili, že finanční břímě pokut v soudních sporech by ohrožovalo jejich finanční životaschopnost. Zákon měl také za účel řešit obavy ohledně bezpečnosti vakcín pomocí široce zaměřeného přístupu, včetně ustanovení kompenzačního programu financovaného ze zvláštní daně z vakcín, zajištění pasivního systému hlášení nežádoucích účinků vakcín a zajištění informací konzumentům.“

       Překlad do normální řeči: kdyby lidé žalovali farmaceutické firmy pro poškození vakcínami, tak jako to dělají v případě jiných léků, firmy by krachly. Proto je stát zbavil odpovědnosti a zavedl extra daň z každého kusu vakcíny, tj. odškodnění platí jedni pacienti druhým. Každý očkovaný v USA zaplatí za očkování a část peněz jde do tohoto fondu, z kterého se vyplácejí odškodnění. Průchodnost systému je velmi nízká, z žalob je úspěšných jen cca 1%, přesto byly z fondu během jeho existence vyplaceny přes 2 miliardy dolarů.

       Nepřijde vám to na hlavu? Představte si, že by se vyráběla nekvalitní auta, která by havarovala a způsobovala úmrtí a zranění (vlastně něco takového se nedávno stalo, viz skandál s brzdovým pedálem Toyoty). Místo toho, aby byl vyvinut tlak na zvýšení bezpečnosti, vláda by k ceně aut přidala extra daň, kterou by pochopitelně platili kupci, a z té by se odškodňovali poškození zdraví a firmy by vesele vyráběly dál nekvalitní a nebezpečná auta. Absurdní? Přesně tenhle systém funguje v oblasti očkování. Kdyby tento systém neexistoval a nekvalita vakcín by ohrožovala výrobce, muselo by se s tím něco dělat. Ale protože je očkování posvátnou krávou moderní medicíny a je třeba ho zachránit za každou cenu, poškození si zaplatí sami pacienti. Etika par excellence.

        

K obsahu zprávy

 

Jak byly vybrány a zpracovány nežádoucí účinky

       Americký úřad pro zdravotní služby a zdroje (Health Resources and Services Administration, HRSA, federální úřad pro zlepšení přístupu ke zdravotní péči pro nepojištěné a jinak znevýhodněné osoby, který zprávu mj. financoval) předložil komisi seznam specifických vedlejších účinků. Kritéria výběru byla popsána na prvním setkání komise. Seznam měl zahrnovat naprostou většinu nežádoucích účinků, které jsou uváděny v žádostech o odškodnění. Komise přidala některé další.

       Komise posoudila mechanismus, kterým by vakcína mohla způsobit určitý nežádoucí účinek, vyhodnocením klinických a biologických důkazů. To je skutečně zvláštní, že si na to troufli s mírou nevědomosti, kterou přiznali výše. Netuší, co vlastně vakcíny v těle dělají a pak vyhodnocují, jestli nějaký nežádoucí účinek mohl být vakcínou způsoben.

„zaprvé komise hledala důkazy v recenzované literatuře, že vakcína byla nebo mohla být příčinou nežádoucího účinku u jedné nebo více osob (z případových nebo klinických studií) v rozumném časovém intervalu po očkování.“

       Výborně, a jak dlouhý je „rozumný“ interval, když nevědí, jak vakcíny v těle působí? Když nevím, co to dělá, nemohu ani vědět, kdy to začne dělat a jak dlouho to bude dělat.

„Komise pak hledala další informace z klinické a biologické (na lidech, zvířatech a in vitro) literatury, ke zjištění důkazů o patofyziologickém procesu mechanismu, který by mohl s rozumnou pravděpodobností způsobit nežádoucí účinek, nebo ke kterému by mohlo dojít v reakci na specifické očkování. Kapitola 3 obsahuje diskuzi o hlavních mechanismech, které komise považuje za možná vysvětlení, jakým způsobem by mohlo po očkování dojít k nežádoucí reakci.“

       Takže hledali v té samé literatuře, kterou výše označují za nedostatečnou a nevhodnou k posouzení kauzality.

„Důležitým atributem při vyhodnocování klinických důkazů je reakce na opětovné podání vakcíny, opakovaná zátěž, tj. kdy k nežádoucí reakci došlo po více než jednom podání téže vakcíny jednomu člověku.“

       Tato věta je velmi důležitá, ale níže v kapitole o DTaP uvidíte, že i tento důkaz hbitě zamítnou, když se jim nehodí.

       Dále komise posuzovala kauzalitu podle předchozích IOM komisí. Za zásadní považují, že absence důkazu není důkazem absence. Vycházejí z neutrálního postoje a odchýlují se od něj pouze, když kombinace epidemiologických a mechanistických důkazů naznačují určitější závěr z hlediska kauzality, buď že vakcína mohla nebo nemohla zvýšit riziko nežádoucích účinků. Popisují, jak docházeli k závěrům, pro přijetí kauzálního vztahu:

       Tento závěr musí být podporován buď epidemiologickým důkazem střední spolehlivosti zvýšeného rizika nebo mechanistickým důkazem střední významnosti.

 

Odmítnutí kauzálního vztahu

       Rámec práce dovoluje komisi vyjádřit se pro odmítnutí kauzality pouze v případě, kdy epidemiologické důkazy ukazují vysoce nebo středně silně nulové nebo snížené riziko při absenci silného nebo středního mechanistického důkazu, který by podpořil kauzální souvislost. Jinými slovy, našli si pár studií, které nepotvrdily epidemiologickou souvislost – přestože sami uznávají, že se tyto studie nehodí - v nepřítomnosti provedených studií zkoumajících mechanismus poškození. Tedy: netušíme, jak ten nežádoucí účinek vůbec vzniká, epidemiologicky se nic neukázalo, tak přestože „absence důkazu není důkazem absence“, zamítáme.

       Komise se vyjádřila pro zamítnutí kauzality u těchto nežádoucích reakcí spojených s očkováním. Jde o MMR vakcínu a diabetes 1.typu, MMR a autismus, DTaP a diabetes 1.typu, inaktivovanou vakcínu proti chřipce a exacerbaci astmatu, inaktivovanou chřipkovou vakcínu a Bellovu obrnu lícního nervu. Důkazy pro tyto závěry sestávají z epidemiologických studií, které ukazovaly na nezvýšené riziko, k těmto studiím neexistovaly protikladné mechanistické studie, které by ukazovaly na mechanismus účinku.

       Tohle si pamatujte, autismus rozeberu níže.

       Uvidíte níže, že stejné vyhodnocení studií vedlo k různým závěrům v případech různých nežádoucích účinků. Nebyl autismus a diabetes vyhozen z kola ven proto, že jde o chronické a nákladné nemoci?

       Hodnocení: nelze přijmout nebo odmítnout kauzalitu:

       Komise k závěru, že důkazy jsou nedostatečné k přijetí nebo odmítnutí kauzality, docházela dvěma způsoby. Jeden častější byl, když epidemiologické studie byly jen omezené a mechanistický důkaz byl slabý nebo chyběl. Další způsob: epidemiologický důkaz byl středně silný ve smyslu žádného rizika, ale mechanistický důkaz byl středně silný a podporoval souvislost. Komise analyzovala tyto protikladné sety důkazů a nakonec se rozhodla pro přijetí kauzality nebo vyjádření se o nedostatečnosti důkazů.

 

O autismu

       Komise byla specificky pověřena úkolem posoudit důkazy o poškození nervového vývoje a autismu po očkování, které by mohly nastat v důsledku chronické encefalopatie, mitochondriálních poruch nebo jiných základních poruch.

  • „Někteří vědci teoretizují, že vakcíny mohou narušit vývoj nervového systému prostřednictvím zánětlivé odpovědi nebo hyperaktivací imunitního systému.“
  • „Vývoji lidského nervového systému dosud zcela nerozumíme, ale základní principy jsou dobře známy“.
  • „Faktory, které mohou narušit vývoj CNS zahrnují: výživa matky, plodu a dítěte, infekce, toxiny, cévní příhody, přímé trauma, sociální aspekty, navíc i mutace genů ovlivňující vývoj.“
  • „Změny diagnostických kritérií, které byly doprovázany stoupající společenskou přijatelností této diagnózy, vedly k paralelnímu zvýšení počtu diagnostikovaných dětí v posledních letech. Také je důležité rozlišit, že autismus je často doprovázen komorbiditami, například zažívacícmi potížemi, poruchami spánku, záchvaty, změny nálady a agresivitou.“
  • „Protože čas rozpoznání autismus a diagnóty koinciduje s podáním mnoha vakcín, byly vzneseny otázky ohledně potenciálního kauzálního vztahu mezi očkováním a autismem. V interpretaci existujících údajů je několik problémů. Je obtížné určit časovou souvislost mezi potenciální vyvolávající příčinou (např. očkování) a nástupem autismu, protože časové určení nástupu příznaků ve většině případů je nepřesné (ačkoli existuje podskupina dětí akutním regresem po období normálního vývoje). Nejsou dostupná data o reakci na opakování vakcíny, protože se tyto děti neuzdravují.“ „Určení mechanistické souvislosti je také obtížné, protože dosud nevíme, jak známé příčiny způsobují autismus.“

       Takže přeloženo do lidské řeči: spoustu toho nevíme, ale myslíme si, že to je jen náhoda a změna diagnostiky. Dokud nebudou lepší důkazy, bude pochybnost pracovat ve prospěch vakcín.

       V době videokamer mnoho rodin své děti filmuje téměř denně, zejména v tom roztomilém věku. Takže lze téměř na den určit, kdy se s nimi začalo dít něco divného. Na videu uvidíme ztrátu očního kontaktu, změnu v řeči, chování, úsměvu, změnu chůze apod.

       Kdyby šlo jen o náhodu, pak by musel být zhruba stejný počet dětí, které se staly autistickými před očkováním jako po očkování. Nebo by musely být alespoň nějaké děti, kde by rodiče hlásili regres a teprve potom by tyto děti byly očkovány bez zhoršení dalšího stavu.

       Jenže oni nevědí a nechtějí vědět, aby mohli říct: neprokázáno.

       Dále komise cituje různé studie, zvířecí i lidské, kdy došlo k rozvoji autismu a podobných poruch po přirozené infekci. Když může dojít k autismu po přirozené infekci, proč by k němu nemohlo dojít po očkování živou vakcínou? Vakcína by měla být prvním podezřelým a měla by být vyloučena jako poslední.

„Je dobře známo, že jedinci a abnormalitami v imunitním systému, vrozenými nebo získanými, reagují na infekci a očkování odlišně ve srovnání se zdravými lidmi.“

       No výborně, ale kdy se to projeví v praxi? Kdy začnou pediatři předem vyšetřovat děti předtím, než do nich píchnou první vakcínu nebo kdy začnou být opatrní a zpozorní, pokud se s dítětem po očkování začne dít cokoli, co souvisí s imunitou? Rozvoj alergií, ekzému, opakované infekce, zjevné zhoršení prospívání, to vše by mělo být automaticky považováno za související s očkováním – protože miminka nebývají vystavena žádnému srovnatelně silnému inzultu pro imunitní a nervový systém - a dokud se to nevyjasní, dítě by nemělo být dále očkováno. Jde o základní opatrnost, protože když se neví s jistotou, že to nebyla vakcína, co způsobilo problém, pak to mohla být vakcína a její opakování může vést k dalšímu zhoršení. Bohužel, situace je obrácená – vakcína je to poslední, na co jsou pediatři ochotni myslet jako na příčinu problémů.

        

K některým vakcínám

 

MMR vakcína

 

Encefalitis a encefalopatie.

„Komise má omezenou důvěru v epidemiologické důkazy, založenou na třech studicíh, které postrádají validitu a přesnost k určení souvislosti mezi MMR vkcínou a encefalopatií a encefalitidou.“

       Závěr:

„Důkazy jsou nedostatečné k přijetí nebo odmítnutí kauzální souvislosti mezi MMR vakcínou a encefalitidou“

„Komise považuje mechanistický důkaz souvislosti mezi MMR vakcínou a encefalopatií za slabý, založeno na poznatkui o jednom případě a přirozené infekci“

       Závěr ohledně kauzality:

Důkazy jsou nedostatečné k přijetí nebo odmítnutí kauzální souvislosti mezi MMR vakcínou a encefalopatií“

 

Febrilní křeče

komise má vysokou důvěru v epidemiologický důkaz založený na sedmi studiích dostatečně přesných a validních u posouzení souvislosti mezi MMR vakcínou a febrilními křečemi, tyto studie konzistentně poukazují na zvýšené riziko.“

       Závěr o kauzalitě:

„Důkazy přesvědčivě podporují kauzální souvislost mezi vakcínou MMR a febrilními křečemi“.

 

Afebrilní křeče

       Závěr:

„Důkazy jsou nedostatečné k přijetí nebo odmítnutí kauzální souvislosti mezi MMR vakcínou a afebrilními křečemi“

 

Meningitis

Komise považuje mechanistický důkaz souvislosti mezi příušnicovou vakcínou a meningitis za slabý, založený na informacích o přirozené infekci a čtyřech případech.“

       Kauzalita:

„Důkazy jsou nedostatečné k přijetí nebo odmítnutí kauzální souvislosti mezi MMR vakcínou a meningitis.“

       Tak výše uvedené je skutečně zvláštní. Vakcína MMR obsahující kmen viru příušnic Urabe byla stažena z několika zemí, protože vyvolávala meningitis. Komise sice výslovně uvádí, že posuzovala literaturu vztahující se k jinému kmenu, protože kmen Urabe se v USA nepoužíval. Ale přesto. Febrilní křeče ano, křeče bez horečky ne, přestože ke křečím vede tentýž patofyziologický mechanismus.

 

Autismus

„Komise má vysoký stupeň důvěry v epidemiologický důkaz, založený na čtyřech studiích s dostatečnou přesností a validitou ohledně určení souvislosti mezi MMR vakcínou a autismem, tyto studie konzistentně ukazují nulovou souvislost“

       Takže posoudili ČTYŘI studie a zamítli souvislost. Přestože jde o epidemiologické studie, které sami označili za nevhodné pro posuzování takových nežádoucích účinků.

       Mechanistický důkaz:

„Komise identifikovala čtyři publikace oznamující rozvoj autismu po MMR vakcíně. Tři publikace neposkytly důkazy jdoucí za pouhou časovou shodu, některé uvádely příliš dlouhou dobu (Frenkel et al., 1996; Spitzer et al., 2001; Wakefield et al., 1998).“

       Co je příliš dlouhá doba?

„Dlouhá latence mezi podáním vakcíny a rozvojem symptomů znemožňuje vyloučit jiné možné příčiny….Dvě studie sledovaly souvislost mezi MMR vakcínou a autismem s enteropatií (Hornig et al., 2008; Peltola et al., 1998). Autoři uvádějí časovou souvislost mezi vakcinací a rozvojem gastrointestinálních poruch, ale neuvádějí autismus po očkování. Tyto publikace nepřispěly k mechanistickému důkazu.“

       Překlad do lidštiny. Vybrali si čtyři studie ze stovek dostupných, jedna z nich byla neslavně kritizována dánská Madsenova studie, která byla zmanipulována. A i kdyby nebyla, zase je to důkaz na základě epidemiologie, který je nevhodný. Kromě uvedených dvou studií dokumentujících rozvoj střevních poruch po MMR jich existují desítky dalších, viz např. zde.

       Závěr:

„Komise posuzuje mechanistický důkaz ohledně souvislosti mezi MMR vakcínou a autismem jako chybějící“

       Kauzalita:

„Důkazy jsou nakloněné odmítnutí kauzální souvislsoti mezi MMR vakcínou a autismem.“

       Pro srovnání cituji jejich vyjádření k jinému nežádoucímu účinku - roztroušené skleróze.

„Komise posuzuje mechanistický důkaz ohledně souvislosti mezi MMR vakcínou a roztroušenou sklerózou u dospělých jako chybějící“

       Kauzalita:

„Důkazy jsou nedostatečné k přijetí nebo odmítnutí kauzální souvislosti mezi MMR vakcínou a rozvojem RS u dospělých“

       Totéž vyjádření dali k roztroušené skleróze u dětí, ale u diabetu se přiklonili k odmítnutí.

       Vždy uvádějí: důkazy jsou nedostatečné, ale závěry se liší.

 

Hepatitis B vakcína

 

Encefalopatie a encefalitis

       To je velmi zajímavé. S vědomím, že existují studie s očkováním novorozených makaků proti hepatitis B, které u mláďat vedlo k narušení nervového vývoje, je zvláštní, že komise uvádí:

„nebyly identifikovány žádné studie k vyhodnocení rizika encefalopatie nebo encefalitis po podání hepatitis B vakcíny“ 

       A zase uvádějí: neexistuje mechanistický důkaz, proto nelze ani přijmout ani vyvrátit souvislost s očkováním proti hepatitis B.

  

Vakcíny obsahující DTaP

 

Encefalopatie a encefalitis

        Je velmi zvláštní, k jakým závěrům došli právě u této snad nejvíce a nejdéle používané vakcíny ze všech zkoumaných. Japonsko právě pro tyto nežádoucí účinky odložilo očkování DTP nad dva roky věku, v příslušné studii autoři přímo uvádějí, že rozhodující byl přesun očkování do pozdějšího věku a ne přechod k DTaP. Lze předpokládat, že japonská vláda tak zásadní rozhodnutí neučinila bez důkladných důkazů. Dále existují důkazy, že děti po DTP umíraly výrazně častěji v prvních dnech po očkování než v jiných obdobích, SIDS se u očkovaných dětí kumuloval během prvních tří týdnů po očkování, kdežto neočkované děti umíraly častěji v zimě a na podzim, u očkovaných tato sezónnost nebyla pozorována.

       Literatury o této vakcíně je mnoho, přesto závěry komise zněly takto:

Komise má omezenou důvěru v epidemiologické důkazy, založené na DVOU studiích, které nemají dostatečnou validitu a přesnost k vyhodnocení souvislosti mezi DTaP vakcínou a encefalitidou a encefalopatií.“

       Mechanistický důkaz

       Komise identifikovala pět publikací popisujících encefalitis nebo encefalopatii po podání DTaP vakcíny samotné nebo v kombinaci. Čtyři publikace neposkytly důkazy nad časovou souvislost, kromě toho dvě publikace uváděly současné podání jiných vakcín, což

„komplikuje určení, která, pokud nějaká, vakcína mohla být vyvolávající příčinou. Kromě toho, jeden pacient byl týden před očkováním nemocný. Tyto publikace nepřispívají k mechanistickému důkazu“

       Jinými slovy: někdo udělal klinickou studii, která má za úkol jen popsat souvislost. Něco jako: všimli jsme si a je nám to divné, zkoumejte dále. Úplně stejně byl mimochodem odhalen teratogenní účinek thalidomidu, jeden lékař popsal dva případy, obě matky tento lék užívaly, publikoval to a tím připoutal pozornost dalších kolegů, nikdo od nich nečekal, že popíšou mechanismus účinku. Dnes nikdo nepochybuje, že thalidomid dělá vrozené vady končetin. Takže, protože byly podány dvě nebo více vakcín, ruce pryč, nevíme „která, pokud vůbec nějaká“ způsobila encefalitis. Nemocné dítě: další vhodná výjimka. Když bylo nemocné, mohla být encefalitis z nemoci. A máme důvod vyvinit vakcínu. Místo toho, aby se začaly dělat studie na zvířatech, půlku by očkovali a půlku ne a vyhodnotili by výsledky. Pak by mohli očkovat nemocná versus zdravá zvířata a vidělo by se. Na zvířatech se testuje kosmetika a vše možné, ale vakcíny ne. Až v poslední době a moc publicity to nemá, protože to nevychází moc dobře. Skutečnými pokusnými králíky jsou děti.

       Další studie byla případová studie dospělého, který byl očkován proti tetanu po úrazu a rozvinula se u něj encefalitis, z které se zotavil. Znovu byl očkován po několika letech při dalším úrazu a opět měl potíže. Přestože zde máme jasný příklad opětovné zátěže, „rechallenge“, komise uvádí:

„výše uvedená studie neposkytuje klinický důkaz dostatečný k tomu, aby komisi přesvědčil, že tetanová vakcína mohla být přispívajícím faktorem encefalitidy. Uváděné symptomy jsou konzistentní s diagnózou encefalopatie nebo encefalitidy, ale jediným důkazem, že by mohly být připsány nežádoucímu účinku vakcíny, byl návrat symptomů po opětovné aplikaci vakcíny.“

       Tak vidíte: „jediný důkaz“, přestože v úvodu sama komise považuje opakovanou reakci na opakované podání vakcíny za posilující důkaz kauzální souvislosti. Co by chtěli víc, než dvě epizody encefalitidy u jednoho člověka po dvou dávkách tetanovky?

       Takže po vší té práci došli k závěru:

„Komise považuje mechanistický důkaz ohledně souvislsoti mezi tetanovou vakcínou a encefalopatií nebo encefalitidou za slabý, založený na jednom případě.“

       No já bych jim mohla dodat hned druhý případ, svého syna, jenže o něm studii nikdo nenapsal. A ctění čtenáři by jistě dodali mnoho dalších.

       Jediný případ!? Dělají si srandu?

       Takže zde máme závěr o kauzalitě mezi DTaP a encefalopatií a encefalitidou: nedostatečné důkazy k přijetí nebo odmítnutí.

       Podobně nesmyslně se stejným závěrem posoudili křeče kojenců po DTaP.

 

Syndrom náhlého úmrtí kojenců

       To také stojí za to. Jednu studii vyloučili z posuzování, protože data získala z pasivního systému hlášení a neměla neočkovanou kontrolní skupinu. Ano čtete dobře, pasivní hlášení se odmávnou a využije se situace vysoké proočkovanosti a neexistence neočkované kontrolní skupiny. Že ale proočkovací studie také nemají neočkovanou kontrolní skupinu, nikomu nevadí a nevadí ani, že se vedlejší účinky v proočkovacích studiích hodnotí podle pasivního hlášení. Tam je to ok, čím méně, tím lépe.

       Takže závěr zní:

„epidemiologický důkaz je nedostatečný nebo chybějící k vyhodnocení souvislosti mezi DTaP vakcínou a SIDS.“

       Mechanistický důkaz je taky pěkný.

       Identifikovali tři studie uvádějící SIDS po podání DtaP vakcíny samotné nebo v kombinaci.

„tyto studie neposkytly důkazy nad časovou souvislost…kromě toho bylo podáno více vakcín, což stěžuje určit, která - pokud vůbec nějaká – vakcína byla vyvolávající příčinou.“

       Závěr pochopitelně zněl, že důkazy chybějí.

       A ohledně kauzality: důkazy jsou nedostatečné.

       Neuvěřitelné, děti dostanou injekci vakcíny obsahujícící známé neurotoxiny, během 3 dnů ve zvýšené míře umírají a důkazy jsou nedostatečné. Pro srovnání, lék Vioxx byl stažen z trhu, protože lidé, kteří ho užívali, měli o cca 20% zvýšené riziko kardiovaskulárního úmrtí během 5 let! Vioxx: o 20% během 5 let, DTP vakcína 3x během několika dní. Vioxx byl stažen a vakcína se používá vesele dále.

 

Závěr

       A tak bychom mohli pokračovat, v podobném duchu je napsána celá zpráva. U většiny nežádoucích reakcí je uvedeno, že důkazy jsou nedostatečné. Reakce, kde byla prokázána souvislost, i kde byla odmítnuta, jsou uvedeny v článku Mika Adamse.

       Ve svém komentáři jsem chtěla dostatečně podrobně ukázat, co je za novinovými titulky. Rozklíčovat úředničinu pro laického čtenáře. Ukázat vám, jak obrovská je míra neznalosti konvenční medicíny, kterou navíc otevřeně přiznávají. Ale tato nevědomost jim nebrání posuzovat studie, které většinou nejsou ani designovány k tomu, aby něco dokazovaly. Případové studie nemají vytvářet hypotézy a přinášet důkazy, mají upozorňovat na souvislosti. Mají popsat vzorce a k hledání kauzalit, řetězů příčin a následků a vysvětlení patofyziologie existují jiné nástroje. Je velmi nešťastné, že 12.000 studií přineslo tak skrovné výsledky. Samozřejmě, většina z nich byla provedena právě proto, aby se vyloučila souvislost popisovaných patologií a vakcín, platí to zejména o studiích o autismu, ale některé jistě byly nepředpojaté.

       Za nejzávažnější považuji ale duševní gymnastiku, kterou komise předvedla. Principy práce, které uvádějí v úvodu, při posuzování konkrétních vakcín mnohokrát popřeli a překroutili. Nedá mi to, abych nepochybovala o čistotě jejich úmyslů. Ani na vteřinu neuvěřím, že chtěli nepředpojatě prozkoumat MMR a autismus. Literatury, kterou k tomu mohli najít, jsou mraky. Oni si vybrali tu, která jim dá žádoucí výsledky. Na základě pouhých několika předem podjatých studií si dovolují souvislost zamítnout!

       Na jednu stranu zde máme přiznání, že nevíme, co se děje s imunitním systémem, že nevíme, jak vlastně vakcíny způsobují nežádoucí účinky, přiznání, že lidí s defektním imunitním systémem reagují jinak a na druhé straně máme povinné očkování již v porodnici nebo velmi útlém věku bez ohledu na případnou individuální křehkost konkrétního dítěte.

       A to drzé konstatování, že studie neposkytly důkaz nad rámec časové souvislosti a proto byly zamítnuty. Jak by mohly poskytnout důkazy, když sama komise v úvodu uvádí, že nevíme, co vakcíny dělají? Chtějí nemožné a nevadí jim, že to nevyhnutelně zkreslí výsledky.

       Bylo to poučné čtení, to co mysleli na svou obhajobu (my nic, my muzikanti, my nic nevíme), se obrátilo proti nim. Tento úkol měli odmítnout, když viděli, s jakým materiálem mají pracovat. Hledání kauzální souvislosti není úkol pro úředníky, ale pro vědce nezávislých laboratoří.

       Zpráva IOM je poučná zejména v tomto ohledu, ukazuje obrovskou míru neznalosti a lhostejnosti. Nějaká forma plošného očkování existuje ve všech rozvinutých a mnoha rozvojových zemích, pravidelně jsou přidávány nové vakcíny. Přes velké množství publikovaných studií se ukazuje, že konvenční medicína vůbec neví, co dělá. Propaguje plošnou aplikaci substancí, jejichž skutečný účinek na organismus začíná být zkoumán až v posledních letech. Desítky let a stamilióny očkovaných bez řádného vědeckého základu a kontroly. To má být medicína založená na důkazech?

 


Zverejnenie tohto článku (pravopisná korektúra a grafická úprava) trvalo správcovi www.slobodaVockovani.sk približne 1 hodinu a 15 minút čistého času.

 

Diskusia: Ad: Institute of Medicine pripúšťa, že očkovanie spôsobuje osýpky, kŕče, anafylaxiu a ďalšie zdravotné problémy

ďakujem

lienočka 16.09.2011
pani doktorke za preklad do ľudskej reči

Pridať nový príspevok

Kontakt

Ing. Marián FILLO Jaseňová 26
01007 ŽILINA
tel./SMS/MMS: 0904 827 031

číslo účtu SK:
520700-4200920643/8360
SK1983605207004200920643
BIC/SWIFT: BREXSKBX

číslo účtu CZ:
2800070065/2010
sloboda.v.ockovani@gmail.com